Říjen 2013

Pac, naše chlupatá bojovnice

31. října 2013 v 20:00 | Rorri |  Zápisky ze života
Fenečka známého zrovna byla na cestě do Ameriky, když v přepravce začala rodit a všimli si toho až při přendávání na letišti. Bohužel, dvě štěňátka nešťastnou shodou náhod zalehla. Jelikož známý nemá čas a nemůže se o ně postarat, požádal nás, jestli bychom si je na tři týdny nevzali a poté by štěňátka putovala (už podruhé) na letiště.
Pelíšek se žrádlem, vodou a tunou peřin mají v obýváku. Protože Týnuška po porodu pořád špiní a bojí se, je tu všude bordel a všechno se točí jen kolem psů. Nechápejte mě zle - miluju zvířata - ale když má člověk spoustu jiných starostí a teď vaše potrhlá máma ještě domů dotáhne cizí štěňata… Naštve vás to. Ale čert to vem, dnes jsem si zase hezky pobrečela.

Jediná holčička z našich krasavců začala večer brečet, fňukat a odmítala jíst. Vodu jsme jí museli do tlamičky kapat po kapičkách. Nejdříve nás napadlo, jestli to nejsou plyny a nebolí jí bříško. Celá noc se točila kolem ní. Druhý den už vypadal optimističtěji - přisála se, kňučela jen výjimečně. Opak byl pravdou. Po přisátí začala opět neuvěřitelně kňučet, svíjet se v křeči a pomalu to vypadalo, že nám umře v náručí. Zabalila jsem jí do deky, šoupla pod kabát a utíkala s ní na veterinu. Celou cestu jsem neustále kontrolovala, jestli se jí dobře dýchá, jestli se hýbá, nekňučí a začínala jsem být čím dál tím víc negativní. Ani pohledy lidí, kteří sledovali mě s ručníkem v náručí, tomu na náladě moc nepřidali.


Těsně před vstupem jsem potkala malou holčičku, nejspíš první či druhá třída. Pohladila si malou a rozplývala se nad tím, jak je krásná. Ptala se na sourozence, maminku, kolik jí je,… No zkrátka zvídavá holčina :-) . Po rozloučení jsem se zhluboka nadechla a vzala za kliku. Doufala jsem v co nejoptimističtější verdikt, byla jsem připravená na prášky, injekce, cokoliv… Nechtěla jsem si připustit, že by jí mohli opravdu uspat úplně. Však její bráškové jsou úplně v pořádku! Bohužel, opak byl pravdou. Verdikt byl jasný - zkusit nějaké prášky na epilepsii a doufat, že to zvládne (což u třídenního miminka bylo nepravděpodobné…) a nebo jí to usnadnit. Naposledy jsem jí pohladila a odkývla veterináři, aby jí uspal. Nejspíš by to pro mě nebyl tak hrozný zážitek, kdybych z vedlejší místnosti neslyšela, jak kňučí - nejspíše kvůli bolesti z injekce. Byla to malá roztomilá chlupaťoučká princezna. Doufám, že se máš tam nahoře líp, než těch pár ošklivých a náročných dní tady. Byla jsi velká bojovnice… Pac

Jiní a zároveň tak stejní

28. října 2013 v 17:55 | Rorri |  Úvahy
Často se setkávám s lidmi a články, které pojednávají o "výjimečnosti". Kolik blogerek o sobě napsalo, že jsou jiné. Cítí se být z jiné planety (ale tykadla, ocásek, čtyři oči a ani nic podobného nemají). Nebo dokonce sebejistě tvrdí, že jsou zrovna ty výjimečné osoby, kolem kterých běhají jednorožci. Proto tímto sebestředným pitomcům vzkazuji - nejste výjimeční ani za mák.

Spousta lidí píše romány, sonety či básně.
Spousta lidí je nadprůměrně inteligentních - takových lidí vždy bylo a vždy bude.
Spousta lidí se oblíká 'jinak', ale nikdo nikdy neřekl, že je jen jeden správný způsob, jak se člověk může obléct.
A tak dále, a tak dále... Můžete si to aplikovat na kohokoliv.

Nechci tu rozebírat a polemyzovat nad originalitou, výjimečností a podobnými názvy, které jsou si tak podobné a zároveň v určitých věcech tak odlišné. Pokud o sobě tohle někdo tvrdí, ať si dá facku. Nejlépe dvě. Takových lidí mám ve svém okolí neskutečné množství a v blogerském světě nouze o ně také není. Dá se to pokládat za vrchol troufalosti (berte s nadsázkou, jelikož můj mozek ze vší té originality teče ušima) a ego těchto lidí bych srážela železnou bejzbólovkou.

Pro každého je výjimečnost něco jiného. Stejně tak jako já miluju rajčata a přítel je k smrti nenávidí, se ani vy nezavděčíte všem. Někomu můžete přijít originální a někomu otravní a obyčejní. Výjimečnými vás nedělají Gucci tkaničky a LV sako, ale když si to o vás nebo o vašich činech někdo druhý myslí.

Vím, že proud mých myšlenek je velmi nesrozumitelný a chaotický - nejspíš jej pochopí jen vyvolení :-)

Každé hovno je jiné a nikdo o něm zatím neřekl, že je výjimečné.

Nálet

27. října 2013 v 18:20 | Rorri |  Drabble
Počet náhodných slov: 3
Slova: Zabořit se, snadno, nálet
Oddíl Havran. Byli jsme vysláni na průzkumnou akci. Všichni - včetně mě - drží křečovitě zbraně a zabořují se po kolena do bažin. Nepřítel si v poslední době značně přilepšil. Tedy, alespoň to tvrdily naše infiltrační zprávy.
V tom se ozve rána. A další. Další! Nezkrotná muka pro mé uši.
,, Buďme silní!" povzbuzuje nás velitel a žene nás kupředu. To se mu snadno řekne!
Po návratu do tábora zjišťujeme příčinu těch ran. Nepřítel útočil na oddíl kousek od našeho útočiště. Už je blízko. Zaplavuje mě vlna strachu, kterou okamžitě překrývá jedna obrovská rána. Otřes země. Krev, panika.
A následoval nálet.

Ach, ty začátky

27. října 2013 v 18:15 | Rorri |  Zápisky ze života
Ano, opět!

Napadá mě, kolikrát si ještě budu muset nafackovat za to, jak nejsem schopná udržet jeden kvalitní blog v chodu dýl jak tři měsíce. Proto tentokrát žádné sliby, předsevzetí, vázání uzlů na kapesníčkách a podobně. Je to na dvě věci. Nejspíš si chci přijít na chvíli výjimečná. Mít svůj koutek - úkryt před realitou. A ten mě baví, dokud nepříjde nějaká inteligentní myšlenka, která nahlodá díru do mozku, ve které zasadí semínko pochybností: ,,Co přineseš do blogového a internetového světa nového? O všem už se někdy někde psalo."

Nezbývá než doufat, že mé nynější odhodlání je silnější než kterékoliv jiné předtím.