Listopad 2013

Slováci - aneb menší postřehy

1. listopadu 2013 v 11:24 | Rorri |  Úvahy
Zdravím, posledních deset dní během letních prázdnin jsem strávila u táty na Slovensku. Bylo úplně poprvé, co jsem viděla všechny své příbuzné a přítelkyni táťky. A musím říct všem co tvrdí, že Slováci jsou stejní jako Češi, mýlíte se. Konkrétněji jsem byla na vesnici - kousíček od Prešova, tudíž nemůžu moc hodnotit jak je to ve městech, ale nejspíše tam až takové výkyvy, které by nás překvapily, nebudou.

1) Vztahy v rodině i okolí
Co jsem si stihla všimnout, pro Slováky je rodina jedno obrovské pouto. Teď by někdo mohl namítat - to samé přeci i u nás! Ale prdlajs. Určitě nejsem sama (po přečtení stovek blogů to vím natuty) když napíšu, že moje rodina se skládá ze mě, mamky a ségry - a i tak bych se někdy na delší dobu izolovala i od nich. Tety mezi sebou nemají dobré vztahy a když to zkrouhnu, všechny beztak utekly co nejdál od naší fejsbůkbabičky. Celkově jsou naše rodinné vztahy tak pokroucené že by z toho jeden zvracel :-D Tím nechci tvrdit, že na Slovensku se všichni milují, určitě ne. Ale jejich přístup k rodině a problémům je prostě jiný.

Co se okolí týče, byl to pro mě obrovský šok. Všude, kam jsem přišla (od babičky, po tety až naprosto neznámé lidi), mě vítali obejmutím a případným hudlanem na tvář. První dvě návštěvy, které takto proběhly, pro mě znamenaly obrovský šok a trapných deset vteřin, během kterých jsem absolutně netušila, jak se zachovat. Nemluvě o obrovské vlídnosti, neustálém hlídání, jestli mám všechno a na jedné návstěvě mi byla vnucena druhá večeře :-D Dokazuje to jediné - Češi jako národ jsou zatvrdlí nadutci, kteří si všímají jen sebe a každý cizí člověk je pro ně automaticky nepřítel, kterého si nesmíme pustit k tělu ani kdyby z nebe trakaře padaly.

2) Víra
Další věc, která mě hned praštila bejbólovkou do očí. Každá vesnička, kterou jsme projeli, měla kostel. Ale ne obyčejný, které známe z našich vesnic a měst. To byly ku*va kostely! Obrovské a vyzdobené. Kolikrát mi přišlo až vtipné, že na vesnici, kterou bychom prošli za minutu a začínala by už jiná, je tak nádherný kostelík plný různých ozdobiček, barevných sklíček, mramorů a podobně. Slováci celkově jako národ jsou hodně nábožensky založení a podle toho to také i vypadá. Ještě se mi v Česku nestalo, abych proškla kolem kostela, tam klečeli věřící a modlili se. Nikdy. Jak mi říkal táta - kdyby jeho maminka vyhrála v křížovkách milion, poplatila by z toho barák, elektřinu a jídlo na měsíc a zbytek by šel do kostelní kasičky. Mimochodem - každý od táty z rodiny byl jako malý pokřtěn, stejně tak jako většina z vesnice.

3) Jazyk
Příjde mi, že všichni češi jsou natvrdlí pitomci, kteří si myslí, že slovenština je sloveneština, je hrozně primitivní, kdo jí nerozumí je imbecil a měl by se jít někam zahrabat. Stejně jako u nás mají i na Slovensku oblasti s nářečím. Jednomu rozumíte víc, druhému míň, třetímu vůbec. Měla bych nejspíš vytvořit i fiktivní čtvrtou skupinu, do které bych zařadila svůj desetidenní pobyt. :-D Jak jsem sebejistě přijela - to nebude problém, se slováky si píšu i volám - tak bych hned odjela. Teprve až poslední den dva před odjezdem jsem začala trochu (ale opravdu nepatrně malinko) rozumět tomu, co mi kdo z té vesnice povídá. Ještě, že jsem měla s sebou tatínka tlumočníka.

4) Salaš
Tohle slovo jsem slyšela úplně prvně a nechtěla jsem se připitoměle ptát, co to do háje je. Tak jsem trpělivě vyčkávala, než na ten úžasný SALAŠ dojedeme. Táta si nad tím slovem hrozně liboval. Ha, jsme tady. Všude kolem miliony koziček a kolem nich miliony pejsků. Aha! Jsme doma. Aneb poprvé jsem ochutnala kozí sýr :-) Čekala jsem od něj trochu víc, musela jsem tomu nejdříve přijít trochu na chuť, ale když se snažíte, všechno jde. Osolený a případně namočený v nějakém sosíku se ten sýr nedá srovnávat ani s mým milovaným balkánem.

5) Ghetta
Pokud si jako národ stěžujeme na přelidnění opálenějších části měst či vesnic, vynásobte si to dvěma, možná třema a máte vidinu Slovenska. Převážně vesnické části (na kterých mají doslova a do písmene postavená ghetta), ale nebudu ani městům brát na image. V obchodech jich bylo naládováno dost, nemluvě o jedné drzé přiopálané slovence, která do mě kopla při zkoušení bot. Čůza.

6) Nacionalisti
Nemyslím, že by to zacházelo do extrémů (v určité míře je to i v Česku), ale během pár konverzací, které při pobytu na návštěvách proběhly, jsem závan nacionalismu opravdu pocítila. Pro vlastní dobro jsem se zdržela komentářů typu: ,,Češi vymysleli tohle tohle, vyhráli tohle tohle, loni měli celkem dobrou sezónu v hokeji,..." a podobně. Už tak jsem na sobě cítila občas pohledy, které se těžko popisují :-D Beztak vám každý Čech i Slovák bude do alelůjah tvrdit, jací jsme bratři a sestry se společnou historií a podobné sladké řečičky.

Těchto pár věcí mi v mozku zanechalo největší stopu, pokud mě ještě něco napadne, připíši.
Zkrátka a dobře, zas až tak stejní opravdu nejsme, o tom mě už nikdo nikdy nepřesvědčí :-)