Duben 2014

Proměna - Franz Kafka

2. dubna 2014 v 18:10 | Luffieei |  Knižní svět
Když se pustíte do děl tohoto autora už vás nepřekvapí nic. Ani to, když se ráno vzbudíte a zjistíte: ,,Jsem brouk!" Přesně tak začala knížka s velmi zajímavým nápadem. Řehoř se probouzí do práce, aby mohl své rodině dopřát vše, na co si vzpomene, když najednou zjistí, že jeho tělo vypadá najednou úplně stejně jako tělo brouka. Autor nám tu popisuje Řehořovi myšlenky a pocity, jeho beznaděj a občas velmi naivní myšlení, kde si vůbec neodkáže připustit všechny důsledky náhlé proměny. Absence hlavního živitele donutí členy rodiny najít si vlastní práci, což má za následek přehlížení potřeb hlavního protagonisty.

Kafka se s náma moc nepáře, hlavního 'hrdinu' doslova vhodí do absurdní situace, kterou zvládá poměrně klidně a nechává nás neustále se pozastavovat nad šíleností (v dobrém slova smyslu) celé povídky. Věrohodně popsal změnu chování rodičů i sestry vůči Řehořovi, což vedlo k jeho tragickému konci.

Sečteno a podrtženo

Od této povídky můžete očekávat pesimistický příběh v tmavých odstínech, ze kterého vychází poměrně zajímavá morální ponaučení a uvědomění, jak bychom se zachovali my sami v takovéto situaci. K postavám jsem si žádné citové pouto nevytvořila a pochybuji, že něco podobného měl Kafka v plánu, knihu jsem dočetla kvůli velmi zajímavému příběhu a úžasnému způsobu vyprávění. Někoho možná absurdita této knihy a vylíčení mezilidských vztahů i ironicky pobaví, jako mě :-)

Potkaní siesta

2. dubna 2014 v 13:37 | Luffieei |  Zápisky ze života
Nechci být škrt a připravovat o tak krásný den své milované potkaní kluky, tak je v poslední době pouštím z klece až moc často. Mrchy si na to začínají zvykat. Jelikož mám klec danou na vyvýšeném místě a prozatím se jejich sebevražedné sklony nijak neprojevily, mají volný rajón nejen na kleci, ale také po skříni, na kterou můžou snadno vylézt, šmejdit a šmírovat. Včera mi jeden blbeček vyskočil z ruky do vzduchoprázdna a pocítil sílu gravitace. Plesknul sebou, svými černými korálky na mě smutně koukal a čekal, než ho zvednu a pofoukám mu bebí. Blbeček :-) Snad ho nenapadne skákat takhle z klece.

Prosím, berte v potaz to, že nevlastním fotoaparát za tisíce. Pouze dokumentuju momenty, které bych za pár let chtěla alespoň na fotografiích znova prožít :-)